Babišovu vládu senátní volby neohrožují, důležité budou ty prezidentské

Babišovu vládu senátní volby neohrožují, důležité budou ty prezidentské

Opozice má jít vládě po krku a dělat vše, aby ji svrhla a sama se ujala moci. Musí využít každé příležitosti, aby oslabila legitimitu vlády. To je základní princip fungování soutěže demokratických stran.

Nepřekvapuje proto, že nejvíce posílení Starostové využívají výsledků komunálních a druhého kola senátních voleb k vítězným tancům, přičemž o něco podobného se snaží i ODS, která nakonec udržela sílu svého senátorského klubu (počítat jednotlivé mandáty pro jednotlivé strany je složité, protože šlo o různá spojení různých nezávislých a nyní opozičních stran). Jasné je nakonec jen jedno: hnutí Andreje Babiše v Senátu neposílilo, nezopakovalo svůj úspěch před dvěma lety, dokonce o jeden neobhájený mandát přišlo a možná ještě jeho klub opustí Robert Šlachta. Jinak všichni zůstávají v zásadě na svém.

Ani ve městech se nic zásadního nemění, dvě největší metropole zůstávají v rukou opozice, v dalších městech jsou jen různé prohozy, které na celostátní politiku a práci vlády nebudou mít vliv. Potvrdil se jen trend, který už vyplýval ze všech různých průzkumů veřejného mínění: klesá podpora hnutí ANO, proti výsledkům ve volbách o tři až pět procentních bodů, Motoristé a SPD slábnou jen lehce. Andrej Babiš neúspěch své vládní formace uznal a prohlásil, že musí něco změnit, ale to je vše.

Vítězné tance se budou předvádět ještě pár dní, ale nic z toho na většině ve sněmovně nic nezmění a vláda může pokračovat ve svých záměrech, měnit a přijímat zákony, vetům prezidenta i Senátu navzdory. Senátu se v posledních dnech přisuzovaly až magické schopnosti, protože je prý pojistkou demokracie – což je samozřejmě hloupost a prostinká politická propaganda. Senát má dvě silné role, a to při schvalování ústavních soudců a blokační sílu pro změnu Ústavy.

Mimochodem, od začátku fungování Senátu v roce 1996 došlo k devíti změnám Ústavy, přesněji řečeno k devíti novelám, přitom ta sedmá z roku 2012 zavedla přímou volbu prezidenta. O žádnou novou, nějak zásadní novelu, která by měnila zavedené demokratické pořádky, žádná současná parlamentní strana neusiluje (pokud nepočítáme spíše deklarativní prohlášení o české koruně nebo manželství muže a ženy). Takže ve všech ostatních provozních záležitostech státu je horní komora v pasivní roli pozorovatele, který může dávat i nevyžádané rady.

Faktem ale je, že dosud žádné složení Senátu nebylo tak blízké prezidentovi republiky jako to současné – což v kombinaci s Ústavním soudem, který už jednou prokázal, že umí stát za hlavou státu, vytváří silný blok, který může vládnutí Andreje Babiše účinně komplikovat. Každopádně jestli budou pro Andreje Babiše a jeho kabinet nějaké volby důležité, tak to budou za rok a půl volby prezidentské. V nich zůstává favoritem Petr Pavel, byť nyní lehce otřesený nepochopitelnou politickou chybou, kdy svým váháním, zda volit, či nevolit, dovedl nepolitickou politiku do grotesknosti.

Chybou, která se mu bude ještě dlouho a nepěkně vracet.